Některé lidi asi nikdy nepochopím, mluví o tom, jak žít podle sebe ale sami odsuzují.
Asi ráda zavírám oči, myslím si, že to nějakým způsobem zmizí a všechno bude zase v pořádku.
Bije mě do očí, že tohle fungovat nebude, že tohle nejde, tak proč to pořád zarytě chci. Protože to bylo tak fajn. Sice se za toho cca půl roku nejen pár věcí změnilo, a já jako bych právě na ty důležité a špatné věci zapomněla. Já už fakt nevím. Nevím jak to vyřešit, když každé řešení se mi zdá špatné.
Proč není svět růžový?
Žádné komentáře:
Okomentovat